Z Druhé ruky Momentem

Asi před dvěma lety jsme si vytřídila skříň a potom asi tři měsíce řešila, co s tím oblečením udělám.

Byla jsem tehdy naprosto nepolíbená tématem nošeného oblečení, ale do kontejneru se mi pěkné, nenošené kousky nosit nechtělo. Měla jsem pocit, že moje saka a pouzdrové sukně by lidé bez domova asi nedocenili.

Nafotila jsem věci na vinted, ale prodej pár kousků mi zabral tolik času a energie, že jsem zbylé kousky z prodeje stáhla. V second handu s komisním prodejem byli ochotní vzít pouze sezónní oblečení.

Tak se z těch tří krabic zrodila myšlenka Druhé ruky. Nejdřív to byl jen nekonkrétní nápad, který získával na důležitosti tím, jak jsem se začala vzdělávat na téma rychlé módy, našeho nákupního chování a dopadů toho všeho na naši planetu a pracovníky ve výrobě.

 

Nakonec jsme si definovala tři cíle:

  • Nabídnout službu, která zodpovědně, transparentně a lokálně naloží s oblečením, které již lidé nepotřebují. (Aby oblečení nekončilo na skládkách v rozvinutých zemí, aby skutečně pomohlo lidem, kteří ho uvítají teď a tady.)
  • Nabídnout možnost udržitelného nákupu oblečení z pohodlí domova. (Nákup oblečení, které je již v oběhu, je dle mého názoru ten nejudržitelnější způsob, jak si oblečení pořídit. Nezvedá nároky na primární zdroje a zároveň snižuje vznik textilního odpadu.)
  • Informovat a rozšiřovat povědomí o současném neudržitelném fungování textilního průmyslu.

 

A tak jsem si s velikou dávkou odhodlání a přesvědčení pronajala sklad a začala.

Byla jsem v té době asi rok a půl na mateřské a pár měsíců po částečném návratu ke svému zaměstnání v korporaci.

 

Jak už to tak bývá, čelila jsem v průběhu svého fungování všem možným reakcím. Zděšení, opovržení, ale i veliké podpoře.

 

A jak už to tak chodí, naučila jsem se spoustu věcí od provozu eshopu až po překonávání vlastních komplexů.

 

Čím víc, jsem se do tématu udržitelné módy a jejího udržitelného nakupování nořila, tím jsem měla větší odhodlání a tím častěji se mi vracel pocit, že snaha pár jednotlivců je hrozně titěrná oproti objemu oblečení, které se každý den nově vyrobí, prodá a vyhodí.

 

Naštěstí jsem ale po své cestě poznala spoustu lidí, kteří vidí věci podobně jako já a také je chtějí měnit. Z těchto setkávání mi stále více rezonovala myšlenka, že pokud skutečně chceme něco měnit, vynést problém textilní nadprodukce a nadspotřeby na světlo, před zraky většiny (a ne jen informované menšiny), musíme spojovat své síly a těžit ze synergie.

 

A myšlenka synergie mě nakonec dovedla k tomu, že jsem nabídla vedení Momentu, zda by nechtěli spojit své aktivity s Druhou rukou.

 

Moment totiž uvádí do života skvělou myšlenku, se kterou stoprocentně souzním.

Totiž, že přebytky pomáhají.

Každý máme doma spoustu pěkných věcí, které nepoužíváme, či nepotřebujeme. Když tyto věci smysluplně darujeme (namísto toho, aby nám ležely doma nevyužité a ztrácely na své hodnotě) umožníme, aby se děly dobré věci.

Moment je neziskovka, která svůj výdělek daruje neziskovkám.

Moment je skupina milých lidí, kteří dělají svou práci, protože jim dává smysl.

 

Moment je společnost do které, chci patřit a kterou chci posouvat dál.                  

Moje tři cíle v rámci mé mise jsou stále stejné. Jen ještě lepší.

 

Druhá ruka představovala udržitelný nákup.

Moment představuje udržitelný nákup, který pomáhá.

 

Vaše Markét

 

 

 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.